Každý, kdo čte tento článek, ovládá techniku čtení. Celosvětová míra gramotnosti dosahuje přibližně 87% (údaje z roku 2022) a týká se populace starší 15 let. Většina dospělé populace na světě tedy umí číst a psát. Kdyby všichni tito čtenáři zároveň uměli i česky, mohli by si přečíst tento článek. Pokud se vrátíme do naší historie zhruba do období od 4 500 let př.n.l – 1 900 př.nl. do starověkého Sumeru, číst umělo zhruba 1% populace. Byla to elita kněžích, písařů a vysoce postavených úředníků. Písmo se používalo především pro ekonomické a administrativní záznamy.
Schopnost číst se postupně dostávala mezi ostatní lidi a sloužila i k zaznamenání příběhů a myšlenek filozofů. Paradoxně to byly ovšem filozofové, nebo alespoň někteří z nich, kteří psaní a čtení kritizovali. Víme, že Sokrates, nebo třeba Ježíš nic nenapsali. Platon, který už Sókratovi myšlenky zaznamenával, uvádí, že písmo může poškodit paměť a intelekt, protože lidé se budou spoléhat na psaný text místo na vlastní paměť a schopnost rozumového uvažování. Sókrates přímo říká, že písmo je jen lék na připomínání, nikoliv skutečné učení. Podstatné nemá přicházet zvenčí. Někdo nás podněcuje a my si musíme uvědomit, co víme. Učení je rozpomínání se na to, co nevíme, že víme. Musíme vědět, co přesně hledáme. Nakonec můžeme skončit tak, si nebudeme pamatovat nic. Zde bych zmínil poznámku ohledně tolik kritizovaného memorování, tedy učení se nějakého textu nazpaměť. Sice později všechno zapomeneme, ale v době učení nám memorování formuje názory a trénuje mozek.
Zajímavé také je, že dříve se četlo NAHLAS. V knihovnách ve starověku nebylo ticho jako v dnešních knihovnách. Běžně docházelo k tomu, že se při čtení diskutovalo a prostředí tak spíše připomínalo diskuzní kroužky. Tichému čtení se začali věnovat až mniši v 9.století našeho letopočtu v rámci komunit. Chápáno bylo jako součást individuální meditace. Ve starověku lidé věřili, že čtení nahlas má léčivé účinky. Ceněni byli otroci, kteří uměli krásně číst.
V současné době jsou už dobře zmapovány výhody hlasitého čtení na lidský organismus. Běžně se dětem čte nahlas do doby, kdy se naučí číst sami potichu. Nicméně studie prokazují, že čtení nahlas má kognitivní účinky i pro dospělé. A nestačí jen poslouchat audioknihy. Možná si vybavujete dobu, kdy jste se učili doma na zkoušky do školy. Možná jste se učili nahlas. A studie skutečně potvrzují, že když písmo vidíme a zároveň slyšíme, lépe si ho zapamatujeme.
Nemusím asi příliš zdůrazňovat, že v současném světě je velice obtížné soustředit se na hluboké čtení. Nároky na lidskou pozornost jsou obrovské. Lidé se musí učit zpracovávat velké množství informací po celý den. A to už ve svých zaměstnáních, kde je kladen velký tlak na rychlé čtení a zpracování informací. Což je v naprostém kontrastu s požadavkem na hluboké čtení knih. Knihy se čtou samozřejmě potichu. Zároveň se navyšuje počet čtenářů e-knih. A tím se opět zvyšuje riziko odvedení pozornosti člověka na kontrolu e-mailů a sociálních sítí.
E-knihy a digitální média mění způsob, jakým čteme. Naomi Baron ve své knize “How We Read Now” tvrdí, že e-knihy ovlivňují naše čtení tím, že nás nutí skenovat texty. Jedná se o podobný typ skenování, který využíváme při čtení textů na počítači nebo v mobilu a máme tendenci stejně číst i e-knihy ve čtečce.
Moderní svět klade na pozornost člověka velké nároky. Na jedné straně musíme, jak bylo řečeno, zvládat rychlé a často povrchní čtení. Známá je studie tzv. Zlaté rybičky, kde bylo prokázáno, že lidé ztrácejí pozornost po 8 vteřinách, kdežto průměrné rozpětí pozornosti u zlaté rybky je 9 vteřin. Jako příčina je uváděn vliv digitalizovaného životního stylu na mozek. Uvidíme, jestli Vám vůbec Vaše pozornost umožní přečíst tento článek. Napište mi, kdo to zvládl. Na druhé straně ale je důležité cvičit i hluboké čtení, které rozvíjí naši schopnost soustředit se a analyzovat texty.
Zajímavý prvek spojený s čtením knih je, že z moderních domácností mizí knihovny, které byly dříve jejich běžnou součástí. Existuje známý citát, že dříve se četla jedna kniha mnohokrát a dnes se čte mnoho knih jednou. Čtení knih klade na člověka větší nároky na soustředění. Popis prostředí a postav nutí čtenáře k představivosti. Musí se spoustu věcí domýšlet, přenáší k hrdinům svůj úhel pohledu, přemýšlí za ně. Sledování seriálů, které jsou přesně stavěné na to, po jakou dobu mají udržet divákovu pozornost, pak využívají opačné principy. Před současným světem nemůžeme zavírat oči a dělat, že v něm nežijeme. Pokud chceme přežít, musíme se adaptovat na nové podmínky.
Přeji Vám příjemné čtení.
Odkazy:
https://www.forendors.cz/p/9f96db2b1ab097bcd5d624482bc4ba49
https://ourworldindata.org/grapher/literacy-rate-adults
https://kiwihellenist.blogspot.com/2016/02/reading-silently-and-reading-out-loud.html
https://web.stanford.edu/class/history34q/readings/Manguel/Silent_Readers.html