Léto je známé tím, že lidé jezdí na dovolenou. Není to žádný velký objev. Tak to prostě v létě bývá. I v zimě. Na dovolené se pak snažíme odpočívat, načerpat energii na vánoční přípravy, prostě relaxovat. Ponechme stranou, jestli jsou součástí dovolené děti. Tím se samozřejmě naprosto změní její celé pojetí.
Častým cílem dovolených jsou pak různé exotické destinace, které jsou spíše uzpůsobené na polehávání na pláži, nebo třeba krátké výlety po okolí. Další skupina lidí volí adrenalinové zážitky, pobyty v horách, nebo cyklistické výpravy po okolních státech. Dovolená se pak může změnit v honbu za zážitky, kdy cílem není poznat nové prostředí, ale proškrkat si seznam navštívených míst a splnit tak stanovený úkol. Paradoxně pak touha po odpočinku může způsobit stres v tom, že jsme se nestihli dozlatova opálit, nebo nenavštívili všechna místa s nejlepším hodnocením v cestovním průvodci.
Dalším jevem, spojených s trávením volného času, je tzv. syndrom weekend Warrior, tedy volně přeloženo jako syndrom víkendového válečníka. Projevem je, že lidé jsou v rámci svého pracovního týdne natolik zaměstnáni jinými činnostmi, že nezvládají realizovat žádné aktivity. Absenci pohybu si pak kompenzují během dvou volných dnů o víkendu. Studie na jednu stranu prokázala, že lidé, kteří vtěsnají svoji pohybovou aktivitu do jednoho nebo dvou dnů, snižují riziko srdečních onemocnění podobně jako lidé, kteří sportují pravidelně. Na druhou stranu dochází k tomu, že víkendoví válečnici mají tendenci se přetěžovat a dochází pak k různým zraněním organismu.
Podobně to pak bývá i o dovolených. Při nich dochází často nejenom k různým úrazům, ale hlavně i psychickému tlaku. Člověk se po dovolené vrací zpátky do klasického procesu v daleko horším stavu, než předtím. V našem starším blogu jsme se věnovali myšlence, jak je důležitá příroda pro člověka. Americký esejista, lektor a environmentalista Gary Snyder říká, že příroda není místo, které bychom měli navštívit, ale je to domov. Krátkodobé zatížení jakéhokoliv typu pro organismus člověka není v pořádku, ideální je na něj působit dlouhodobě, pravidelně a s mírným zatížením.
Fascinujícím aspektem prostředí lesa je vliv zeleného světla. Snižuje stres, redukuje hladinu kortizolu a zpomaluje tepovou frekvenci. Řada meta-analýz prokázala pozitivní účinky zeleného světla na lidský organismus. Často proto vidíme, že lidé si asociují zelenou barvu s přírodou a klidem. Zelené světlo může pomoci cirkadiánním rytmům, je vhodné se nechat vystavovat tomuto světlu v podvečer a vycházky do lesa plánovat před spaním. Jedná se tak o kompenzaci expozice modrého světla. Pobyt v zeleném prostředí může zlepši kognitivní funkce a to včetně zvýšené pozornosti a lepší paměťové výkonnosti.
Fyzické zdraví člověka by se mělo budovat průběžně po celý rok, krátkými ale pravidelnými sportovními aktivitami. Psychické zdraví se pak jednoznačně zlepšuje pobytem v přírodě, v lese. Tam na člověka působí ticho a klid, zvyšuje se jeho psychická odolnost. Ideální je pak spojit fyzický pohyb přímo v přírodě, postačí krátké tříkilometrové procházky a člověk se vrací domů jako vyměněný. Kruh se uzavírá. Dovolená by měla sloužit podobně, jako procházky v lese. Aktivně se uvolnit, načerpat tolik potřebnou energii a vrátit se zpět do civilizace ve stavu připravenosti – postavit se současnému hektickému světu.
Při plánování dovolené zkusme vycházet z toho, že méně je někdy více. A týdenní pobyt v přírodě, bez digitálního světa, pomůže každému k psychické pohodě. Po návratu pak navažme na tyto aktivity a plynule v nich dlouhodobě pokračujme. Ať už v podobě krátkých procházek přírodou, zahradničením nebo cíleným procesem meditací v lese.
Ondřej Kučera, Zlín 11.7.2024
https://link.springer.com/article/10.1007/s11469-020-00363-4